Každé ocenění podniku je individuálním a velmi složitým procesem. Cílem ocenění firmy (podniku) je stanovení jeho tržní hodnoty (nikoliv tržní ceny) s přihlédnutím k mnoha faktorům působícím na současnou ale především budoucí ekonomickou situaci podniku. Způsob, rozsah a zvolená metoda ocenění podniku je závislá na konkrétní situaci ve které se podnik nachází a na účelu tohoto ocenění. Metody oceňování podniků můžeme rozdělit do těchto tří hlavních skupin:
- A. výnosový přístup
- B. srovnávací (tržní) přístup
- C. majetkový přístup
Výnosový přístup je při stanovení hodnoty firmy používán nejčastěji. Je založen na předpokladu, že investor (kupec) ve skutečnosti nakupuje budoucí tok příjmů, tedy budoucí peněžní tok (cash-flow). V rámci výnosového přístupu se nejčastěji používá dvoufázová metoda DCF (Discounted Cash Flow). Jejím klíčovým předpokladem je finanční plán společnosti na dobu alespoň 3-5 let, podložený dosažitelnými předpoklady. Hodnota společnosti se následně vypočítá jako součet současných hodnot dosaženého cash-flow společnosti (provozní hospodářský výsledek po zdanění upravený o vývoj pohledávek, zásob, závazků a investičních výdajů) v jednotlivých letech, přičemž na zbývající období se použije odhad stálého cash-flow, tedy jakási trvalá renta začínající rokem po období finančního plánu. Hodnota vlastního kapitálu je následně dána odečtením dlouhodobých úročených úvěrů.
Pro použití této metody je velmi důležité stanovení diskontní sazby, pomocí které se bude stanovovat současná hodnota dosahovaného cash flow. Stanovení výše diskontní sazby závisí na mnoha faktorech, jako je struktura financování společnosti (poměr vlastní jmění/cizí zdroje, velikost společnosti, a další). Při stanovení diskontní sazby se vychází z tržních dat společností působících v sektoru podnikání oceňované společnosti.
Srovnávací přístup klade důraz na srovnávací charakteristiky oceňované společnosti a majetku. Hodnota podniku je v tomto případě stanovena na základě srovnání s podobnými subjekty, které již byly prodány nebo nabídnuty k prodeji v nedávném období. Je použitelný tam, kde je k dispozici dostatečné množství údajů o trhu srovnatelných statků, což předpokládá rozvinuté a dlouhodobé podmínky tržního hospodářství (údaje z burzy cenných papírů, údaje o podobných transakcích, apod.). V současných podmínkách českého kapitálového trhu je zpravidla možné používat srovnávací postup jen při odvození relevantních údajů ze zahraničních kapitálových trhů, které disponují podstatně vyšší mírou likvidity a transparentnosti.
Majetkový přístup v zásadě odvozuje hodnotu podniku od celkové hodnoty aktiv, která daný podnik vytvářejí. Tato metoda je založena na korektním ocenění majetku pomocí vybraných auditorských postupů se zohledněním opravných položek, přeceněním na tržní hodnoty, případně jinými relevantními postupy; a ocenění závazků (opět vybranými auditorskými postupy), přičemž hodnota vlastního kapitálu je dána rozdílem oceněného majetku a oceněných závazků. Jedná se tedy o ocenění statické, vycházející z účetních hodnot, přeceňovaných na hodnoty tržní, avšak za předpokladu dalšího pokračování činnosti podniku (tedy ne v případě likvidace).
V rámci této metody se v některých případech používá metoda likvidační hodnoty, kdy se nepředpokládá další podnikání, ale likvidace společnosti, tedy ukončení činnosti a prodej jednotlivých položek aktiv. Její použití má opodstatnění v případě, kdy by likvidace podniku přinesla větší zisk, než další pokračování v podnikání společnosti, tedy likvidační hodnota > výnosová hodnota.